Místo bydliště: Vsetín
Věk: 43
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Nejhezčí místo jednoznačně kaplička na Štrčkové, na opačném konci bude asi Jelenovská. Tam jsem byl poprvé a dobrovolně bych si to nejspíš nevybral. Takže díky za to, že ji za mě vybrali organizátoři :-).
Který vrchol byl nejnáročnější?
Asi ten poslední, Poutní jeskyně Panny Marie Lurdské. Ne fyzicky, ale psychicky. Vidina finále, chtěli jsme se vyhnout asfaltu, takže terén. Na mapě jsem našel jakousi pěšinu lesem, bohužel realita byla jiná. Po zhruba kilák dlouhém trápení už tak dost nezřetelná cesta zmizela v neprostupné houštině úplně. Vzdušnou čarou jsme byli od cíle necelý kilometr. Nezbylo, než se poslušně vrátit a zvolit původně zavržený způsob přiblížení po silnici. Bylo to už na konci dne a čas, o který jsme přišli hledáním cesty, nám pak chyběl při dojezdu.
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Bylo jich celkem osm. Čarabovská, Jelenovská, Kaplička na Papradné, Poutní jeskyně panny Marie Lurdské, Svantovítova skála, Švarná Hanka, Tanečnice a Trojačka.
Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Jezdili jsme opět s bráchou, tentokrát to bylo půl na půl. Deset společně, deset každý sám. Ve dvou případech to bylo s přiblížením, zbytek z domu.
Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
Vrcholy zdolány během 10 vyjížděk, najeto 585km, nastoupáno 10800m.
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
V závěru jsme se nějak podezřele často dost těsně míjeli s medvědem, který se nám tady po Valašsku potuloval. Ve zprávách se to nedalo přeslechnout a v okolí několika místních vrcholů se pohyboval vždycky buď o den dřív nebo o den později než já. Jsem rád, že jsme si takto vzájemně vycházeli vstříc a jeden druhému nechali prostor. Jinak by tu asi byla historka úplně jiná :-).
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Myslím, že to, že všechno skvěle funguje, je jasně vidět na stále vyšším počtu účastníků.
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Souhlasím s Ivanem Machulkou. Žamboška má své nezastupitelné místo v místní historii (i cyklistické) a v tak významném výběru jako je VKV by rozhodně neměla chybět. To, že to máme za barákem fakt nehraje žádnou roli…
Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).
Úspěch, zážitek i sen v jednom to, že jsem se i letos mohl zúčastnit VKV a odjet všechny vrcholy. Po jarních zdravotních potížích to totiž vypadalo téměř na konec kariéry. Naštěstí se tak nekonalo a na kole můžu jezdit dál. Jsem za to strašně rád a doufám, že to tak ještě nějakou dobu vydrží.
