Místo bydliště: Kateřinice u Vsetína
Věk: 42
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Nejvíc Januv hrad u Vizovic – příjemné místo na relax, slacline, houpačka, ohniště (vědět to, beru špekajdy) a je vidět, že se místní snaží z toho udělat prima místo. Rovinka na kopci s nádherným výhledem.
Nejmíň asi Kamenárka – jela jsem od pramene Jičínky, ztratila se mi značka (modrá) a vzala jsem to šupem do kopce. Znova jsem našla modrou, ale zas jsem ji ztratila a samotný vrchol špatně značený – nečitelná cedulka na stromě. Vyvážil to luxusní sjezd po červené úbočím hory – ten fakt stojí za to
Který vrchol byl nejnáročnější?
Asi Pardus – tlačila jsem svoje a synovo kolo a navíc se mu řetaz zasekl do středového kola tak nešťastně, že jsme museli najít pomoc u náhodně projíždějícího auta (což sami uznáte, byla v té odlehlé končině, fakt náhoda)
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Na většině, proto mě VKV tak lákají. (samozřejmě ty známé a kolem bydliště mám už několikrát zmáknuté – Cáb, Lysá, Nivka, Maruška, ale paradoxně na Kunovské Hůrce jsem nebyla)
Jakým způsobem jsem zdolával(a) vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Po loňské premiéře jsem zlákala i děti, takže velkou část z domu, zpočátku se všema třema dětma (a nemáme nosič na kolo za auto, tak jsme se ani přiblížit nemohli), později pouze se starší dcerou (zbytek měl jiné aktivity a povinnosti) a ten poslední už sama. Přiznávám, ke konci zbyly odlehlé vrcholy u slovenských hranic, kam jsme se přiblížily autem s kolama v kufru (dvě tam nějak napasuju). Bydlet uprostřed regionu, tak je dáme všechny bez přiblížení
Kolik jsem během zdolávání najel(a) kilometrů?
Přestal mi měřit ke konci tachometřík, ale cca 600 km to bylo.
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)
Jeli jsme s dětma na VrchHůru. Všechny tři zdárně zvládly přejezd z cyklostezky k Nové/frekvence aut a ohleduplnost řidičů katastrofální/, odkud jsem naplánovala odbočit za kolejema vlevo a přes Medůvku, kde měly svůj dětský vrchol, to dát do cíle. Bohužel jsem neomrkla souřadnice dopředu a tak děti remcaly a stávkovaly celou cestu do toho šíleného kopce (na to, že dole byla cedulka, že jde o extrémně náročnou cyklotrasu, mě neupozornily, byť ji četly), já tlačila svoje kolo + kolo toho nejmenšího, který to nedával, kameny nám klouzaly pod nohama, konec kopce v nedohlednu. Fakt zničená jsem vytlačila kola na kopec a to nejmlaší se sladce zeptalo: „Mami, proč jsi tak zpocená a červená, dyť to nakonec nebylo tak strašné“. Asi jsem se moc nesmála….
A co se mi nelíbí jsou pejskaři, kteří nechají běhat psy volně. Na Beneškách jsme potkali kolegu z VKV, seděl v pergolce, odřený nos. To horší bylo ale pod helmou – když ji sundal, měl na hlavě vydřené/spálené dva pásky z helmy – ty, co jsou nahoře zevnitř. Samo že neuvázaný pes, který mu způsobil slušný pád při sjezdu…myslím, že měl i otřes mozku (nemluvím o psovi). Ještě, že kluci byli dva a věřím, že dobře sjeli minimálně na ty Bečvy.
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Nic, jsou nejlepší takové, jaké jste je udělali a jaké si to udělají účastníci. My se bavili připravováním trasy, realizací, lidma kolem a to prostě naplánovat nejde. Kolo a hory jsou nejlepší kombinace, vracím se vždycky zničená a nabitá energií.
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Čertův kámen nad Podolím směr Rajnochovice – po prokácení lesů kolem superní vyhlídka
Kuželuv památník mezi Rajnochovicema a Lázema, krásné vřesoviště po cestě z Bílové
Křížový nad Ratiboří
„U Šutery“ – Poruba mezi Hošťálkovou a Ratiboří
Čečetkov v Kateřinicích
Bludný
Pomník kazatele Maniše v Kobelném (Ratiboř)
Háje – u Lázů – je tam kazatelnička
Pro děti třeba pomníček partyzána Borise v Ratiboři, Hájenka v Semetíně
V případě zájmu písnu osvědčenou cestu
