Místo bydliště: Lešná (u ValMezu)
Věk: 54 (no – skoro 55!)
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Nejvíce Čarabovská. Nejméně: U Krošenků – a také bahno všude kolem Lačnovských skal.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Nemám jednoznačný názor. Asi ti „Krošenci“ – ale to asi hlavně kvůli trase, kterou jsem zvolil…
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Na šesti.
Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Sám. Půjčené horské kolo – a sice modročerné. (bylo na něm napsáno CTM Terrano). K vrškům poblíž ValMezu jsem docyklistil, do/z vzdálenějších výchozích/dojezdových míst jsem se přepravil vlakem.
Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
Nepočítal jsem je. Údaj přesto poskytnout mohu: MRTĚ!!
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Letos nic zvláštního – až na tuhle drobnou příhodu: Cestou z Bílé na Bobek podle popisu VKV jsem hned zkraje přehlédl odbočku a zjistil jsem to až u sirného pramene o kousek dál. Když jsem se rozmrzele otáčel, zastavil mě kolemjdoucí turista – „Máte asi defekt – nebo brzy budete mít!“ – v zadním kole mi vězel zabodnutý obří připínák… „Já bych ho nevytahoval…“, radil pán… Vytáhl jsem. Pán měl pravdu… Naštěstí jsem vezl rezervní duši.
Zrovna když jsem výměnu duší končil, ozvalo se vedle mě „Prosím vás, znáte to tady?“
Cyklista, vypadající na rozdíl ode mě fakt sportovně, sympaťák – a evidentní „takyvéčkař“. Stejně jako já mířil na Bobek, ale kdesi zakufroval. Na mobilu a v kombinaci s mým plánkem pak ale našel náhradní trasu. Vyslal jsem ho kupředu, abych ho nezdržoval – když jsem ale dofuněl na Bobek, on tam ještě byl. Pohovořili jsme o dalších záměrech; já jsem chtěl na Lemešnou, on za nějakou ženskou asi – prý Hanka, ke všemu i švarná…
A dál? Chytří lidé nosí chytrý mobil…
Můj mobil umí ale stále jen volat/poslouchat a přijímat/posílat SMSky, takže na dokumentární fotky s sebou tahám foťák – i poprosil jsem svého společníka, aby mě dokumentárně vyfotil. Vůbec mi nepřišlo divné, jak zvláštně si moji (ač Nikon 3400, tak přece jen docela těžkou) zrcadlovku přidržuje či spíše podepírá…
Až když se mi omlouval „… s tou mojí prackou…“, jsem si všiml, že skoro nemá pravačku!!! Nebo ji má přinejmenším hodně poškozenou… – v cyklistické rukavici to na první pohled nebylo vůbec vidět! (a na druhý taky ne) Doprčic… Ovšem VKV jede – a jede určitě mnohem zdatněji než já… Moje velká úcta! (a pokud tohle náhodou někde čte, tak i dodatečný dík za tip na přejezd k Bumbálce – výborné to bylo! )
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
U mě dobrý. (přizpůsobil bych jen formátování textových příspěvků – ale mám pocit, letos to je opravdu lepší než loni(?))
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Strážný (Strážky?) nad Juřinkou u ValMezu – letos ho, myslím, mají junioři(?) Není vysoký – ale rozhled třistašedesát. Nádherný vršek.
Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).
Hm. Moje stálá cyklistická činnost spočívá v ranním dojíždění 6 km do práce, 6 km odpoledne zpět. (Vše na staré silniční „favoritce“, po víceméně vodorovné asfaltce.) Úspěch je, že to (zatím) mohu provozovat celoročně a považuji to za větší úspěch, než je zajetá VKV 2018… Takže i můj cyklistický sen je, abych mohl i nadále denně jezdit ráno svých šest kiláků tam a šest odpoledne domů. Kdyby se k tomu navíc přidala i VKV 2019, bylo by to fajn.
