Místo bydliště: Valašské Meziříčí
Věk: 39
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Nejvíc: Velký Javorník – největší sranda se synem a je to taková moje „citovka“. Musím uvést ještě Kapličku na Štrčkové – to místo se mě něčím dotklo, seděl jsem tam asi půl hodiny a jenom se kochal. Nejmíň: Jelenovská – je z Valmezu daleko a pro mě to byl nejmíň „záživný“ kopec.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Svantovítova skála, protože jsem vyjel z Valmezu docela pozdě, zatměl jsem a neměl světlo (naposledy jsem tam byl asi jako děcko a pamatoval jsem si to nějak blíž). Byl to potmě docela záhul, teď jsem sice rád, že jsem to nevzdal, ale taky si ťukám na čelo, že to bylo fakt „o hubu“.
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
13 vrcholů, mazec, opět děkuju za takové množství „nově objevených“ překrásných míst.
Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
MTB Kellys TNT 90. Většinou sám a některé vrcholy (plus některé vrcholy juniorské VKV) se synem. Většinou z domu, 3krát s drobným přiblížením, dlouho jsem se přes to nemohl přenést, ale nakonec jsem byl rád, protože si myslím, že díky tomu přiblížení jsem VKV stihl dokončit i když jsem začal docela pozdě (času je málo). Příště to chci ale zkusit zase bez přiblížení.
Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
Cca 980, jednou mi zamrzl tachometr, takže přesně nevím, každopádně jsem rád, že jsem se letos odprostil aspoň od používání jakýchkoliv měřících mobilních aplikací, jelo se mi bez toho tak nějak psychicky líp!
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Asi nejvíc mě bavily hlášky mladého, jako například jeho každovýletová hláška "Já už se tak těším, jak se tomu kopci cestou dolů pomstíme!" nebo nadšené „Dívej na toho chlapa, vede před sebou medvěda“ (viděl teda pána s koněm, ale ta dětská fantazie napumpovaná tou exotikou, že tu toho medvěda na Valašsku máme, je fakt boží!) nebo moje oblíbená „Kdyby tu byla mamka, no samozřejmě kdyby byla za Tebou v takovém tom přídavném vozíčku, tak té by se tu moc líbilo“ (zahlásil to na Radhošti, mamka není postižená, ale nemá ráda kopce, byli jsme rádi, že jsme ji vůbec přemluvili na jediný juniorský “vrchol” do Lešné. A u těch krušných mě napadá jakýkoliv výjezd v dešti a bahně nebo jakékoliv bloudění, když jsem se vyprdnul na rady nebo na mapu v mobilu nebo naopak když jsem se na mapu spolehl až moc… zlaté turistické značky!
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Asi nic, děláte to prostě dobře. To poděkování s předloňska bych zopakoval znovu!
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Jakýkoliv, je to úplně jedno, klidně zase Radhošť a Lysou horu.
Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).
Zážitkem byl každý z těch vrcholů a každé „ahoj“, „čau“ a „nazdar“ od jakéhokoliv neznámého cyklisty. Nebo že když jsme vyšlapali s mládětem na Velký Javorník a došla mi baterka na mobilu, požádal jsem náhodného kolemjdoucího o fotku a on mi ji okamžitě večer poslal, lidstvo je super!!! Nebo že když jsem si letos poprvé v životě koupil náhradní duši, hned jsem ji taky poprvé v životě použil a když jsem ji v lese na polní cestě mezi Švarnou Hankou a Bobkem vyměňoval, tak i když jsem za celý den po „horách“ nepotkal ani živáčka, tak mi zastavili dohromady 3 lidi jen aby se zeptali, jestli nepotřebuju pomoct, nepotřeboval jsem, ale lidstvo je fakt super!!! Úspěchem beru to, že jsem se na VKV vrátil po roce a půl zdravotní pauzy a že se pro to nadchl i mladej, že když vyjedeme k Radegastovi, tak rád jede ještě na Radhošť i když už vlastně kvůli VKV nemusí. No a snem je uskutečnit VKV i příští rok, ať je na to víc času, ať toho mladej dá víc a ať přemluvíme maminku na více vrcholů.
