Místo bydliště: Edinburgh/Hutisko-Solanec
Věk: 29
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Asi nemám žádné oblíbence na trase. Nadšení na vrcholovce bylo všude stejné.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Holý Vrch kvůli horku, mravencům a mouchám a Petřkovická hora kvůli divočákův ��
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
12
Jakým způsobem jsem zdolával(a) vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Do Bystřice pod Hostýnem jsme dojely vlakem v plné polní: kola, spacaky na řídítkách, bivaky a pár věcí v batohu na zádech. Jen nutnosti, třeba ponožky jsem si tři dny neměnila.. zbytečné kila navíc a z bot za jízdy stejně nebyly cítit ��! První den jsme jely Hostýn, Chladnou ( kterou jsme přejely a musely se vracet), pak na Batkova-Chléviska, Vodní kapličku, pak jsme si daly zasloužené pivo a večeři v Dolní Lhote odkud jsme s čelovkama pokračovaly na Komonec. Trošku jsem si nadávala za nápad spát pod širákem zrovna na Komonci (s pizzou od večeře v batohu), protože terén byl tak rozbitý, že kdyby nás někdo napadl, tak asi moc rychle nezdrhneme. Vím, že medvědi nehrozili ale raději jsem zbylou pizzu zabalila do tašky a schovala do schránky k vrcholové knize, 20 metru od našich spacáků. Ale dobré, ráno nás vzbudila jen srnka a mě slimák v bivaku, na což Šarka poznamenala – Lepší slimák v biváku, nežli slimák za krkem- Posnídaly jsme a čekal nás krásný technický sjezd dolů a koupačka v Luhačovické přehradě.
Po koupačce nás čekal dlouhý přejezd na Holý Vrch. Horko jak sviňa, tak jsme se sem tam musely chladit v potoku. Do Holého Vrchu jsme kola s nákladem tahaly stěží a vždy když jsme zastavily, žraly nás mouchy a červení mravenci. Tolik mravenišť jsem teda ještě neviděla. Pak nám došla i voda, tak jsme čepovaly v potoku. Zpátky se nám už vracet nechtělo, tak jsme jely na kochačku na Česko Slovenskou hranici..ty výhledy byly potěšení pro duši! Pak jsme zatočily na Pozorovatelnu Durch a jely zkratkou která začala vertikálním bahnem a postupně vymizela, tak jsme naše naložená kola musely tahat do lesního krpalu abychom se napojily na modrou. Ten den nás rozhodně bolely ramena víc než nohy. Z Durchu pěkný technický sjezd na Valašské Příkazy, z tama jsme jely na Lidečko, kde nám pán v hospodě řekl, že už jako nevaří, ale že si na večeři můžeme koupit třeba brambůrky. Naštěstí měli naproti otevřeno, tak jsme se najedly tam a vyrazily směr Pulčín. S čelovkama do kopce se celkem dobře jede, člověk nevidí, co ho čeká před sebou, a tak šlape a šlape a najednou je na místě.
Třetí den jsme ráno blbě zvolily trasu, když jsme vyjely po modré a že se jako budeme kochat Pulčínskými skálami, ale chyba lávky, naložená kola jsme přes skály přímo tahaly. Moje Garminy mi ani jízdu nechtěly měřit, jak pomalu jsme se posunovaly. A to jsme si ještě to ráno na snídani zalévaly kaši vodou z flašky, lebo se nám na jídlo nechtělo nikam zajíždět, no a tak jsme brzy chytly dobrou hladovku. Naštěstí Šerklava nebyla vůbec špatná, až na bahno na cestě a studánky které jsme nemohly najít, a za nedlouho jsme si už dávaly oběd a pily trojité espresso v Huslenkách. Z Huslenek jsme se vydaly nahoru na Ochmelov, kde po cestě říkám jednomu dědovi na kole: Dědo, to je ale horko, co? A děda: Jooo to je!! Jste dobrá, že jestě šlapete!!! Já: Dědoo, my jedeme až k vysílači, nahoru… nacož za mnou děda volá: Paníííí to nedááátéééé. Tak jsem se jen usmála a jela dál. Z Ochmelova jsme si užívaly přejezd s výhledy k Sámovi a Svatoplukovi se zastávkou na Bystříčce, kde, když jsem objednávala dvoje palačinky, číšník se na mě podívá a říká: Pro každou z vás dvoje? Nebo jak? … asi už se na nás ty tři dny podepsaly �� Do Valmezu jsme dorazily až za tmy, tak jsme nechaly poslední vrchol dne plavat a jely domů.
Další den po práci jsme jely na Třeštík a Kapličku Naděnku, kterou jsme zase braly zkratkou nezkratkou a kola jsme tlačily v terénu skoro vertikálně. Večery na loukách plných cvrčků se zapadajícím sluncem ale vůbec nejsou špatné.
Další den, jsem si vzala volno, protože se mi prostě pracovat nechtělo, když už nám chybělo jen pár vrcholů, a tak jsme jely Radhošt, Ondřejník, Grun a Zvonici Martin. Zvonici Martin jsme opět braly zkratkou, to bychom nebyly my, abychom aspoň jednou za den netlačily kola bahnem do vertikálního kopce.
Na poslední den nám zbyly vrcholy tři. Šárka vyjela o trochu dřív a já ji po práci pak doháněla. Kolo mi už po těch pár dnech pěkně chrastilo, tak jsem doufala, že ještě poslední jízdu zvládne. Přes Díly na Zvoničku Kyčery, pak na Pramen Jíčinky a pak krásným dlouhým sjezdem až pod Petřkovickou Horu. Dole mi volá Šárka, že už je skoro u vrchu, ale že počká, že viděla nějakého psa. Co mi ovšem neřekla bylo to, že onen malý buclatý pes nebyl pes, ale malý divočák. Tak na mě čekala, zatímco já jsem se drala s kolem houštím a projížděla kopřivama, které jsem měla až nad hlavu. Ještě teď mě nohy pálí, když si na ně vzpomenu. Už jsem se i začala celkem bát no a pak když pak přelezu strom, který mi křížil cestu, na cestě kousek od kola vidím tak 7 divočáků..celá banda. Když jsem zahlédla i malé, tak jsem si vzpomněla na hodinu přírodovědy na základce, kdy nám učitelka řekla, že teda ´Úplně nejhorší je, když narazíte na bachyni s malýma“. Ani si moc nepamatuju, co se odehrávalo v mojí hlavě, byla jsem připravena bránit se kolem, ale na ty macky by to asi nebylo dost. Sedla jsem na kolo a po drkovatých kamenem nasadila rychlost blesku a doufala, že za mnou nepoběží, lozit po stromech bez větví fakt moc neumím. (ted už trénuju �� ).
Na kopci jsem se potkala s Šárkou, která stejně rychlým tempem kopec vyběhla a za kvikotu divokých prasat jsme fotily vrcholovku ��. Po cestě dolů jsme si obě vydatně zpívaly, abychom včas divočáky varovali naší přítomností. Nevím teda, co si mysleli lidi, kteří náš zpěv z lesa slyšeli, ale to nám bylo celku jedno. Domů jsme dorazily doškrábané, dopalené od kopřiv ale vysmáté při vzpomínce na to, jsme si celé VKVčko parádně užily.
Kolik jsem během zdolávání najel(a) kilometrů?
444 km a 10 061 m převýšení
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Vůbec nic. Je to super.
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?