Místo bydliště: Lípa u Zlína
Věk: 41
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Nejvíce se mi líbila Kaple sv. Huberta, Lysá hora, úžasné výhledy byly třeba na Pardusu a vlastně každý vrchol měl něco do sebe. K některému se mi líbila spíše cesta a vrchol samotný až tak hezký nebyl. A někdy jsme zvolili náročnou cestu k vrcholu, ale výsledek stál za to. Nemůžu říct, že by se mi někde vyloženě nelíbilo, ale pokud mám něco vypíchnout, tak asi vrchol Vrchhůra mě úplně neoslovil.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Nevím, jestli to bylo tím, že to byl náš poslední výjezd v listopadu, navíc strašně foukalo, pomalu jsme stoupali ze Vsetína přes Hvězdárnu na Putýrku a to mně přišlo nekonečné. A taky cesta z Kohútky na Stratenec nebyla po dešti úplně jednoduchá. Dcera byla tenkrát po nemoci, tak jsme to jeli s manželem, se synem a mým taťkou a později jsme si Stratenec zopakovali i s dcerou z druhé strany od Kasáren a to už bylo přívětivější.
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Na 11 z 20 dospěláckých a celkem na 27 z 50.
Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Jezdím na Rock Machine 29 s manželem a dětmi (Kristýnka a Kubík), pár vrcholů s námi jel i můj taťka. Některé vrcholy na Zlínsku (Janův hrad, Oškerovy paseky, Větrný mlýn Štípa) jsme jeli z domu, ke zbytku jsme se přiblížili a pak udělali nějaký okruh. Nebo když jsme s dětmi jeli někam na cyklozávody, tak jsme si naplánovali vyjížďku někde poblíž.
Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
Manžel plánuje cestu, měří kilometry (prý téměř 700km, nastoupáno kolem 13.000km), já pouze šlapu a užívám si.
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Krušné pro mě byly dva pády cestou dolů z Pardusu. Těsně před tím, než jsme tam jeli, mé stařičké kolo bylo na výměně brzdových destiček (jak jsem prý do té doby mohla jezdit, když kolo v podstatě nebrzdilo – mně se to ale nezdálo), teď jsem brzdu zmáčkla nadoraz, jak jsem byla zvyklá a ouha, zablokovalo se zadní kolo (ječela jsem, že to vůbec nebrzdí) a už jsem se válela. To bylo těsně pod vrcholem na trávě a manžel a děti se smáli jak pominutí, prý, co jsem tam našla. O kus níž, v kamenitém sjezdu, jsem si pád zopakovala, tentokrát na kameny, pěkně na tvrdém povrchu, to už se nesmál nikdo a chudák syn, který už byl úplně dole u lesa se tak lekl, že nastartoval nohy a celý kopec ke mně vyšlápl znovu. Chvíli jsem se z toho vzpamatovávala, ale naštěstí to skončilo jen naraženinami a odřeninami.
Čirou radost nám přinesla vyjížďka na Pozorovatelnu Durch. Jednak mě to přišlo velmi neotřelé, ale hlavně tam byla opřená kosa i s brouskem a vedle nepokosená louka. To nadšení dětí, jak se pustili s vervou do díla (v životě nedrželi kosu v ruce) a sekli a sekli, ztvrdli jsme tam víc než hodinu. Tímto děkuji neznámému za zapůjčení kosy a doufám, že jsme někomu ušetřili spoustu práce ��.
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
VKV je fantastický projekt pro všechny věkové, váhové i výkonnostní kategorie a mě naplňuje štěstím, i když občas fňukám, že už nemůžu. Ale jsme s rodinou spolu, věnujeme se něčemu smysluplnému a za to vám patří velký dík. Není potřeba nic měnit a už se těšíme na další ročník.
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Ráda poznám nová místa, kde jsme ještě nebyli, zařadila bych třeba Drdol – nejvyšší kopec Lípy, pramen Dřevnice, Grapy (Rusava), přístřešek pod Kuželkem nad Vlčkovou, rozhlednu Súkenickou, Búřov, Santov, zřícenina hradu Klenov atd.
Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).
Mám radost z toho, že nás to všechny na kole baví, hlavně děti a všichni se postupně zlepšujeme. Přeji si, aby dětem láska k cyklistice vydržela na celý život a to mně ke štěstí úplně stačí.
