Místo bydliště: Hovězí
Věk: 32
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Nejvíce se mi líbila Lysá Hora, Pardus a moje oblíbená Kohůtka. Nejméně určitě Hradisko – všude nepořádek, odpadky.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Určitě chata Kmínek, jel jsem na ni z Makova a ke konci tam byl pěkný stoupák. Od začátku roku toho v nohách moc najeto nebylo, tak to bylo dobře znát.
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
8 kousků
Jakým způsobem jsem zdolával(a) vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Opět vše z domu bez nějakého přiblížení.
Kolik jsem během zdolávání najel(a) kilometrů?
Přesný údaj nevím, vždycky jsem cestou přibral i nějaké zajížďky a jiné vrcholky. Ale odhadem cca 800-1000km.
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Moc veselých historek jsem nezažil, možná i nějaké krušné – kdy jsem letos v součtu už 3x píchnul a vždy daleko od domova. Jednou jsem neměl duši a stalo se mi to kousíček za Stracencem. Šel jsem pěšky až do Podťatého, kde jsem stihl bus a modlil se, aby si nepřisedla nějaká paní s kočárkem – jinak bych musel s kolem vystoupit. Nejlepší bylo asi zdolání posledního vrcholku – Lysá hora. Ten den bylo všechno super. Dokonce i to, že jsem při sjezdu z Bumbálky na Salajku vybral snad široko daleko jedinou bahnitou kaluž co jsem v ten den potkal. 😀 Kousek níž, už při objíždějí Salajky jsem si dával pozor na místní kočku – minulý rok jsme se totiž při mém sjezdu moc nepochopili. Při příjezdu do Papežova jsem byl mile překvapen, že tam zrovna probíhala časovka 3xTOP z Papežova na Lysou. Šel jsem za pořadatelem, jestli bych si ji mohl střihnout taky. Byl pro, ale já už zas moc ne, jelikož mi prozradil, že cena závodu je 350kč (start závodníků s cca 20 vteřin intervalem mezi sebou). Za 350 kč mi přesně změří čas a nahoře (což jsem se dozvěděl až pak) dostal každý finišer lahviknu, asi 0,3l, Vincentky – no neber to! Kašlu na to, kousl jsem si párkrát do chleba se slaninou a vydal se na cestu směr Lysá. Kolem mě občas projel závodník a já jen koukal, jak si to valí do toho kopce. Nechápal jsem. Když po prvním kilometru mě začala povzbuzovat už asi třetí skupinka lidí a rovněž projíždějící pořadatel v autě za mohutného troubení, mi to nedalo, pořádně jsem se napil a šlápl do pedálů. Když jsem dohnal prvního závodníka, který asi přepískl start, nemohl jsem si nedovolit se ho z legrace zeptat, že jestli už budem nahoře? Cosi mi odpověděl, bylo vidět, že by s tím už nejradši švhinul… No, jel jsem radši dál a uviděl jednu paní, co jela i s vozíkem za kolem (dítě spalo ve vozíku). Dojedu jí a říkám, teda, smekám před váma klobouk. Ona se jen usmála a že ne klobouk, ale spíš helmu. Tak jsem si za jízdy odepl helmu a smekl před ní. Ona na to se smíchem odpověděla, ježišmarjá, nasaď si ji. Uposlechnuto a fičelo se dál. Postupně jsem chytil dalších 5-6 borců a dva běžče!!! Nechápal jsem, jen tak si vyběhnout Lysou z Papežova. 😀 Machři! Povzbudil jsem je a jel dál. Už pár km pod Lysou to jel kluk na trojkolce, byl asi nějak tělesně postižený (ale dával si to luxusně), tak jsem ho podpořil a vysekl hluboký obdiv a jel jsem dál. Před poslední serpentinou jsem mimojiné dojel konečně prvního žiletkáře. Houkl jsem na něj, ať mákne, že budem už nahoře. Cosi mi odpověděl a já nechápal co mi řekl – asi nemůže moc mluvit. Na pravou míru to uvedl jeden turista, který říkal, že mi v Polštině řekl, že má v nohách už 70 km. Tak jsem mu vyjádřil svůj obdiv a dupal dál do pedálů. Projedu cílem, malý ogar ke mně letí s flaškou Vincentky, kterou s velkým díkem odmítnu, že jsem nezávodil. Závod byl za mnou, a dalších cca 95 km předemnou. 😀
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
nenapadá mě nic, pořád je to super!
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Kání (nad Stanovnicí), chata Mír nad Dolní Bečvou
