Místo bydliště: Zlín – Štípa
Věk: 38
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Celá VKV se mi líbila, ale nejvíc jsem si asi užíval hřeben z Kasáren na Kohůtku. Díky sněhu jsme se rozhodovali, jestli jet hřebenovku nebo sjet dolů a pak vyjet po asfaltu na Kohůtku. Po vydatné snídani v horském hotelu Fran (moc děkujeme) jsme se vydali na javornický hřeben. V tomto úseku jsme byli v sobotu ráno kolem 8hodin. Situaci na hřebeni jsem v týdnu konzultoval s panem Kalabusem a bylo to tak, jak mi říkal. Sníh po celém hřebeni, místy zmrzlý a sem tam povolený. Po ránu jsme věřili, že to bude ještě zmrzlé, tak jsme se vydali po hřebeni. A naštěstí to tak bylo, sníh byl ještě zmrzlý a díky tomu jsme si to při sluníčku a modré obloze příjemně užívali až na Kohůtku. V odpoledních hodinách by už byla zřejmě lepší a rychlejší varianta, sjet dolů, než se brodit rozměklým sněhem, kterého tam bylo ještě dost.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Pro mě to byl vrchol Kamenárka. Jeli jsme z Rožnova p. R. v sobotu na večer a zřejmě mi asi nesedlo jídlo. Při výstupu na Kamenárku jsem se necítil moc dobře, ale naštěstí to rychle přešlo a byl jsem zpátky ve hře
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Štiavnik, Hradisko, Strážka.
Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Jel jsem na celoodpruženém horském kole Orbea OIZ M30 testbike 2019 vypůjčeném z cykloprodejny CykloMira. Tímto bych rád poděkoval klukům za parádní svezení Delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou, že pojedu VKV hned od prvního dne. Ale vzhledem k tomu, že na kole teď nejezdím, jsem dost zvažoval, jestli se do toho pustím. Kluci, se kterými jsem VKV už párkrát absolvoval, jet nechtěli. Proto jsem pořád přemýšlel, jestli mám jet, když nemám skoro nic naježděno. Ale chtěl jsem zažít zase ten pocit jet VKV od začátku.
Řekl jsem si, že dám jen tolik vrcholů, dokud se budu cítit relativně v pohodě. V úterý 26. 3. jsem zavolal Pavlovi Chuchmovi, jestli letos jede VKV zase od začátku a Pavel řekl, že ano. Už je to jeho tradice. Já měl v plánu začínat na Lysé hoře, stejně jako Pavel. Pavel mi říkal, že jede se švagrem Jardou, prohodili jsme pár slov a potom mi Pavel nabídl, že mají volné místo v autě… Tak už to bylo jasné, byl jsem rád, že nemusím řešit samostatně odvoz pod Lysou horu a nebudu se na start vydávat sám. Dál mi Pavel poslal i návrh jejich trasy, a jelikož je zkušený trasér, tak nebylo velice co na trase upravovat. I když měl trasu zvolenou trochu jinak, než mi navrhoval Martin Hečko, tak km i převýšení bylo podobné.
Od této chvíle jsem věděl, že pojedu. I když při podrobnějším studování trasy, jsem si začal víc uvědomovat, co by mě všechno čekalo, pokud bych to chtěl dát v kuse Ale byl jsem rozhodnutý, že pojedu a nebudu nic hrotit, tak abych si VKV zase po delší době užil od prvního dne S Pavlem a Jardou jsme začínali ve 21:30 v obci Krásná. Ve 23:30 jsme byli na Lysé hoře. Pavel natáhl budík, lehli jsme si na zápraží chaty Emila Zátopka a čekali na budík. Těsně před půlnocí se začali scházet další véčkaři, odhodlaní zdolávat vrcholy stejně jako my. Sešlo se nás tam asi 10. Vyfotili jsme se a rychle šli z nejvyššího místa pryč, protože bychom mohli velmi rychle prochladnout. Vydali jsme se po červené turistické značce do Ostravice. První metry se táhl jen úzký ušlapaný chodníček, ale jelo se bez problémů, tak jsme brzy byli v Ostravici. Dál jsme pokračovali na Pustevny. Byli jsme domluvení, že si každý pojedeme svým tempem. Na Beneškách nás Jarda ještě dojel, ale později psal Pavlovi, že si máme jet svoje tempo. Poslední místo, kde jsme se potkali, bylo nad rozhlednou Štiavnik. My jsme se vraceli zpět na hřeben a Jarda sjížděl k rozhledně. Dál jsme už pokračovali sami, naše tempo bylo velmi podobné, tak jsme celou VKV jeli spolu. Já i Pavel jsme měli navigaci, takže jsme oba hlídali trasu a dělali minimum chyb. Když na nás v sobotu v noci padla spánková krize, tak jsme si lehli asi tři krát na 20minut. Poprvé v Loučce u Kunovic v altánu, podruhé u Tesáku v lese a po třetí mezi Maruškou a Bludným rovněž v lese. Naštěstí nás vždycky probral budík
Náš poslední vrchol byl u Hložecké kaple za 33hodin a 17minut. Tam se naše cesty rozdělily. Za celých 331km jsme neměli žádný problém. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám na trase doplnili vodu, poradili jak to na trase vypadá… Příjemné bylo setkání u Kaple sv. Huberta se sparťanem Jirkou Pavlíkem a jeho synem, také Adam Hloh nám popřál hodně zdaru u Francovy Lhoty. Děkuji Pavlovi a organizátorům VKV za další příjemný sportovní zážitek. Také moc děkuji manželce Magdě, rodině a kamarádům za podporu 😉
Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
331km a nastoupáno 8150m.
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
V neděli nad ránem cca ve 4h, když jsme vyjížděli od Ratiboře k vrcholu Nivka, tak jsem se u jedné chaty zastavil u popelnice, že si vyprázdním kapsy s odpadky. Snažil jsem se rychle vydělat vše, co bylo v kapse, abych se moc nezdržel. A během chvilky jsem se rozjel s tím, že Pavla za zatáčkou dojedu, ale Pavel nikde! Ani žádné světýlko nebylo vidět, tak jsem do toho šlápl ještě víc. Říkal jsem si, že než začne závěrečný stoupák, musím už Pavla aspoň vidět, ale nic! Bylo mi to divné, že by mi tak ujel, když jsme jezdili, víceméně podobné tempo. Tak jsem pod nejprudším úsekem slezl z kola a tlačil jsem. Najednou v dáli za mnou uvidím svítit světýlko, tak jdu pomaleji a čekám, kdo to bude. V duchu jsem si říkal, asi nějaký véčkař! A byl to Pavel Říkám Pavlovi: Po jaké trase jsi jel? A Pavel říká: Za tebou, ale nestíhal jsem ti Pavel mi říká: stál jsem kousek za mnou na kraji cesty, když jsi vyhazoval ty odpadky. No, ale já měl za to, že pokračoval dál. A proto, když jsem zvedl hlavu a nikde jsem ho před sebou neviděl, naskočil jsem na kolo a jel rychle, ať ho doženu co nejdřív
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Děkuji, děláte to výborně.
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Kaňůr 791m n. m. (Nedašov)
