Místo bydliště: Valašské Meziříčí
Věk: 53
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Nejvíce se mi letos rozhodně líbil ten POSLEDNÍ… A nejméně Lemešná a U Krošenků.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Papírově měl být celý letošní ročník nejjednodušší, ale pro mě osobně byl naopak
nejnáročnější. Co se vrcholů týče, tak po velké části prvního dne jsem byl přesvědčený, že to
bude právě ta Lemešná. Ale pak ji „přebilo“ za normálnějších podmínek jednoduché místo
„U Krošenků“.
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
2 (Kaplička Na Štrčkové a Jelenovská)
Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Zpočátku jsem jel již tradičně ve dvojici s Petrem Masařem, od 11. vrcholu (U Krošenků) jsem už bohužel pokračoval z Huslenek dál sám. Dobře připravené kolo Cannondale Scalpel 29 fungovalo od startu až domů zcela bezchybně, včetně řazení pod silnou vrstvou lepivého bahna, kterého bylo letos na mnoha úsecích opravdu neuvěřitelně mnoho. Pro letošek byla asi dobrá volba jet co nejvíce po asfaltu, i za cenu mnoha kilometrů navíc… Vezl jsem si spacák a využil ho při zdřímnutí na stole u Chladné studánky ve Valašské Senici (budík jsem si nenatahoval a místo plánovaných 2–3 hodin se to neplánovaně protáhlo skoro na 5 hodin).
Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
303 km do cíle (Čarabovská), i s cestou domů 318 km
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Velmi úsměvné mi připadaly situace, kdy se bahnem obalené zadní kolo i při sjezdu přestalo úplně točit. Nezbývalo nic jiného, než nějakým klackem alespoň zhruba bahno vyšťourat a jelo se dál. Tady si myslím byla obrovská výhoda kola „s jednou nohou“, protože přední kolo se mi díky tomu nikdy nezaseklo. Tím jsem získával drahocenné sekundy na pomyslné
soupeře!
A krušné chvilky jsem zažíval při přesunu z Papajského sedla po cestě na hřeben, která už existuje pouze na mapě. Netušil jsem, že v té oblasti existuje regulérní prales, kterým jsem se jen s umělým osvětlením a s vypětím všech sil probíjel několik desítek minut a pouštěl mě místo doprava nahoru (kam jsem chtěl) pouze doleva nahoru (tam jsem naopak nechtěl). Moje průměrná rychlost v tomto úseku byla asi 10 metrů za minutu a na hřeben jsem se vyškrábal necelých 200 metrů od Makyty (výškově mi na ni chybělo asi 20 metrů).
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Vůbec nic, volba pořadatelů je tradičně skvělá a aktuální počasí to může jen „vyšperkovat“.
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Čtenáře asi nepřekvapí, že volím Makytu (přes kterou jsem už v mládí na kole jel a kde jsem
nechtěně letos v podstatě zase byl).
Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen):
Zásadním cílem každé mé vyjížďky je, abych se ve zdraví vrátil domů. Za dílčí miniúspěch považuji, že se mi podařilo cyklisticky odpovědět na veřejnou výzvu Tondy Liebela na vyhlášení VKV 2017, což se mi povedlo. A zároveň se mi vyplnil sen, že alespoň jedenkrát ve VKV bez ohledu na pořadí bude u mého jména mezi držiteli uvedeno stejné datum, jako u vítěze… (Vloni se nám to s Petrem Masařem cyklisticky taky povedlo, ale bohužel selhala technika při odesílání fotografií.)
