Místo bydliště: trvalé Jindřichův Hradec, bydlím, pracuji a přicestoval jsem z Prahy.
Věk: 31
Který vrchol se mi líbil nejvíce?
Nejradši bych nevybral žádný. Každý měl něco. Ale když tu ta otázka je, vezmu to po psychické stránce. Byl pátek, od půlnoci na kole, zmrzlý, mokrý, unavený jsem šlapal ze Starých Hamrů na Bobek. Přicházela první fáze vyčerpání, kterou je třeba překonat, nikoli podlehnout (a ulehnout). V polovině kopce jsem ještě špatně odbočil, takže další nepříjemnost. Těsně pod vrcholem se ale začalo rozednívat, první paprsky mi rozmrazily obličej a já se začal usmívat. Na vrcholu jsem potkal první čerstvě vyjeté stopy kol, a to je taková motivace, že jsem na nějakou únavu zapomněl. A ty nezapomenutelné výhledy. Takže na Bobek vzpomínám rád. Na druhou stranu, celkem podobný scénář se odehrál při výstupu na Čarabovskou. Další noc, tentokrát mnohem teplejší, ale únava už byla znatelnější. Také jsem trochu přejel odbočku a rozhodl se vystoupat k vrcholu z opačné strany po červené místo žluté turistické. V mapě vypadaly stejně. Jak vypadala ve skutečnosti žlutá už jsem se nedozvěděl, ale červená byla jako bahnitý tankodrom rozježděný od těžařů. Nešlo to po ní ani pěšky. Hodinu jsem šel neprostupným lesem a na vrcholu mě čekal jen ošklivý vysílač.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Kelčský Javorník. Velký vítr, noc, vlhko, velké stoupání, kamení. Nedalo se dlouho jet, hodně nachozených km. Ale aspoň tam nebylo moc bahna. Bylo to náročné, ale krásné.
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Nejsem si úplně jistý, nejsem z Moravy, ale na kole už jsem tu párkrát byl. Jsem si jistý, že na třech vrcholech už jsem byl, minimálně 15 jsem vyjel poprvé.
Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Vlastním celoodpružené XC kolo se zdvihy 120 mm. Na vrchařskou korunu je to trochu moc, ale rád si užiju i ostré sjezdy. Bydlím a pracuji v Praze, takže jsem se přiblížil autem, objel najednou všechny vrcholy, trochu více si odpočinul a vrátil se na původní místo k autu také na kole. Cestou jsem potkával nadšené vrchaře, ale jel jsem sám.
Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
K zdolání všech vrcholů mi stačilo 320 km (10 km nastoupáno), s následným návratem k autu to bylo 395 km za 48 hodin.
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Můj výlet začal už v Praze, kdy jsem po práci sedal do auta a vyrážel na Moravu. Moc tam nejezdím a vždy se těším, že něco nového zažiji. Před Velikonoci byla ovšem D1 přeplněná a především u Brna zacpaná. Z mé plánované pořádné večeře a dvou hodin spánku před startem zbyly jen housky snědené za jízdy a půl hodiny na sbalení batohu a oblečení. Parkoval jsem nad Frenštátem pod Radhoštěm, první navštívený kopec byl tedy Velký Javorník. Po půlnoci jsem vystoupal nahoru, bylo trochu namrznuto. Druhý kopec Tanečnici jsem zdolal po cyklostezce přes Pustevny, tam bylo dokonce dost sněhu i pro běžky. Kvůli sněhu jsem tedy zvolil sjezd po silnici do Prostřední Bečvy a na Švarnou Hanku dojel po silnici. Nahoře bylo opět namrznuto a klouzavo. Bobek už jsem zdolával za světla, po cestě na Lemešnou už potkával první vrchaře. Dál se mi kopce slévají. Pořád nahoru a dolů, sníh a námrazu vystřídalo slunce a bahno. Víc jsem si poprvé odpočinul v poledne pod Soláněm, snědl poslední větší svačinu, co jsem vezl, a vydal se nahoru. Ostrý výjezd a parádní sjezd po žluté. Jen škoda hromad větví po těžbě. Dolní část sjezdu jsem musel sejít. Odpoledne pěkně odsýpalo, jeden vrchol za druhým, hodně asfaltu, vysoké kopce. Ke Krošenkům jsem stoupal opět terénem a kolo musel potlačit. Trochu jsem nahoře odpočinul a pokračoval přes Cáb na Svantovítovu skálu. V Zubří jsem se najedl z balíčku ukrytého z předchozího dne. To byla výhoda, nemusel jsem nic nakupovat, čas jsem raději věnoval odpočinku. Cestou na Trojačku už se začalo stmívat, vystoupal jsem jen k pomníku odboje a fofrem na další vrcholy. Hodně asfaltových přejezdů mě uspalo, tak jsem to na půl hoďky zalomil v autobusové zastávce. Síla ale ještě byla, tak jsem pokračoval na Čarabovskou, kde jsem se málem utopil v bahně, a na Kelčský Javorník, což je majestátný kopec s dvěma malými předkopci před a za vrcholem. Uprostřed noci se počasí opět začlo přiostřovat. Mrholení, vlhko, silný studený vítr. K tomu kluzké kameny ve strmém terénu. Na vrcholu jsem kvůli tomu dlouho nevydržel, ikdyž únava se začala opět ozývat. Sjel jsem dolů a uložil se u potoka na lavičku. Bez spacáku, ale šlo to. Spal jsem jen hodinu, a už jsem zase táhnul kolo na vrchol. V sobotu už šlo všechno hladce. Nohy ještě stíhaly a já už se těšil na poslední vrcholy. Kolem Lačnovských skal se začal terén zase kazit bahnem. To člověku hned ubere morálku. Nedal jsem se a ve tři hodiny vystoupal na poslední vrchol nad Valašskými Klobouky. Ve městě jsem si pak řádně odpočinul, v místní pizzerii si dal první pořádné jídlo po dvou dnech a na večer se vydal kolem řek zpět k autu. Očistu jsem provedl vodou z potoka a už se těšil do spacáku.
Člověk při takové náloži zažije mnoho dobrodružství, někdy je to krušné a veselé zároveň. Jednu krušnou, která mi nepřijde veselá ani s odstupem jsem zažil při sjezdu z Lačnovských skal. Nebyl to těžký vrchol a po něm mě už čekaly jen Valašské Klobouky. Těšil jsem se do cíle, ale všude bylo tolik bahna, že šlo jen těžko jet. Skály jsem zdolal i ty horní a jal jsem se sjíždět po žluté. To ž musí být v pohodě i v blátě. Nebylo. Bahno se lepilo na pláště, řetěz, přehazku, všude. Slezl jsem, boty měly po pár krocích každá pět kilo, kola už se ani netočila. Trvalo mi hodinu, než jsem kolo a boty několikrát očistil a dostal se z té mucholapky pryč.
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Je to skvělá akce. Neměnil bych nic.
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Valašsko moc neznám, ale Velký či Malý Javorník na hranicích se Slovenskem jsou krásné.
Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).
Co do počtu kilometrů a intenzity, bylo loňské Loudání českou krajinou, extrémní závod bez zajištění, mým doposud největším bikovým zážitkem. Letos se chystám znovu a Vrchařská koruna byla hodnotným tréninkem. Sezónu budu vrcholit na začátku července v závodě 1000 mil, kde se mi tyto nastoupané kilometry budou také hodit. Chtěl bych míle ve zdraví a rozumném čase dokončit.
