Místo bydliště: Hošťálková
Věk: 44
Který vrchol se mi líbil nejvíce?
Líbily se mi opravdu všechny – naše krajina je kouzelná: Hostýnky, Karlovice, Bílá… Nejdéle jsem se kochal asi na Svantovítově skále a na Bobku. Opticky nic extra bylo Papajské sedlo. Ale zase bylo hodnotné významově, neboť jsem skrze něj vjel na území našich bratrů.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Bylo to paradoxně úplně dole pod vrcholem. Když jsem přejížděl z Tanečnice na Velký Javorník, tak v Trojanovicích mě zaskočila tak silná vichřice, že mě málem smetla ze srázu do příkopu. A nechtělo to přestat.
Celkově jsem párkrát musel někde kousek tlačit, což mě ale třeba na Bobku pobavilo. Je snad něco divného na tom, že se bobek tlačí?
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Na ostudných 15. Evidentně jsem doteď jezdil a chodil jen na Troják a Bludný.
Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Na horském kole Superior. Vše výhradně sólo výpravy. Z domu to byla těsně necelá půlka kopců – zbytek přiblížení autem. Je fakt, že těch výjezdů bez přiblížení si cením víc a v budoucnu se budu snažit jejich podíl zvýšit. Na druhou stranu při přesunu autem jsem byl mnohdy i rád, že nemarním čas fádním šlapáním po silnici a radši jsem si výjezd vylepšil doplněním o jiné zajímavé místo.
Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
Najeto 526 km, nastoupáno 15234m.
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Nic zvláštního. Líbilo se mi, že většinu vrcholů jsem stihl jet v letos mimořádně hezkém počasí. Slunečné klidné letní ráno v lese, když (slovy klasika) „ptáčci pěkně cvrlikajů“ – to je k nezaplacení. Nelíbilo se mi: občas škaredá cesta do kopce, kůrovcová apokalypsa v Rajnochovicích a když mě při jedné cestě domů znaveného dohnala vysmátá babina na elektrokole.
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Možná nějak zvlášť označit ty borce, kteří jezdí bez přiblížení. Jinak to máte vymyšlené dobře. Kopce jsou na mapě rovnoměrně rozeseté a pokrývají celou oblast od Karlovic na východě po Hostýn na západě, od Frenštátu na severu po Klobúky na jihu. Poměr silnice/lesní cesty/terén mi připadá taky vyvážený. Soutěživé ctižádostivce mohou potěšit přední příčky a ty ostatní prostá přítomnost v žebříčku. Je to fajn. Díky.
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
U Tří kamenů. Hlavně prosím ne takové kopce, na které se pomalu nedá vylézt ani pěšky.
Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).
Před dvěma roky jsem si po dlouholeté (i když už nijak intenzivní) kariéře kavárenského povaleče ze srandy zkusil vyjet jeden VKV vrchol (Ratibořský Grúň). Kupodivu se mi to povedlo. Na základě toho jsem si sestavil hypotetický plán, že když ve VKV každý rok přidám jeden vrchol, tak to v šedesáti letech dám celé. Nicméně jsem si letos na jaře koupil nové kolo (komerční vsuvka: Cykloservis ZS. Díky, Čendo 🙂 a začal jsem jezdit víc. I tak jsem ale na začátku vůbec nepředpokládal, že to sjedu všechno. Hlavně z časových důvodů. Když mi pak ale během jednoho zářijového týdne počet zdolaných vršků poskočil z 8 na 13, začal jsem to brát vážně a začal jsem uvažovat o dokončení celé dvacítky. Jezdil jsem vždy sám a téměř vždy časně zrána. Když ostatní teprve vyráželi, já už jsem si foukal a vracel se domů. Tento způsob měl nevýhodu, že mě většinou na kopci neměl kdo vyfotit. (A jak jsem zjistil podle kvality fotek – přední foťák na mém mobilu zřejmě už nebude zrovna high-tech. Budu muset zainvestovat.) Mé ješitné tendence počínající bikerské superstar mi usměrnila známá. Jak jsem se dozvěděl, podobné snahy o sport jsou celkem běžné u lidských (zejména) samečků mého věku. No ale nakonec jsem to dojel vše. I když na poslední kopec (Lemešná) jsem si opět z důvodu vytíženosti musel počkat až na podzimní čas, když z polí už fučí a v horách straší. Výjezd samotný stál celkem za pendrek. Měl jsem rýmu, na cestě blato a spadané listí, Slováci na mne posíllali mlhová mračna a valem se stmívalo. Ale povedlo se a VKV 2018 je završena. A to je můj největší cyklistický úspěch a zážitek. Že jsem to bez defektů, bez karambolů a bez většího bloudění dal. Díky Bohu.
