Místo bydliště: Vsetín
Věk: 44
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Těžko říct, drtivá většina byla moc pěkná, ale nejzajímavější pohled do dáli byl z rozhledny Kelčského Javorníku. Nejmíň se mi líbila cesta na vrchol Trojačka.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Asi nekonečné stoupání z Trojanovic na Pustevny. Jela jsem už z Velkého Javorníku a začalo hřmít. Tušila jsem, že to nestihnu. Na Pustevny jsem dorazila v dešti a ten jeden kilometr na Tanečnici se zdál taky velmi dlouhý. Pršelo a v lese nikdo nebyl, ale nakonec jsem ji našla.
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Na 15 poprvé v životě.
Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Vrcholy jsem zdolávala na horském kole složeném panem Kamlerem z Francovy Lhoty. Na 13 vrcholech jsem byla sama a na dalších vrcholech jsem byla s kamarádem, s kamarádkou nebo s manželem. Vždy jsem jela z domu, pouze jednou jsem se vlakem přiblížila ze Vsetína do Velkých Karlovic, když jsem jela na Bobek a Švarnou Hanku.
Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
Netuším kolik jsem během zdolávání vrcholů najela kilometrů, ale za letošek jsem zatím najela 1378km.
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Díky zdolávání vrcholů mám spoustu zážitků. Tak alespoň jeden. Byl to 6. vrchol na který jsem jela, kdy jsem ještě netušila, že budu chtít absolvovat všech 20. Jela jsem na Papajské sedlo. Už jednou jsem tam byla a myslela si, že tam hravě trefím. Na popis trasy jsem doma jen mrkla. Říkala jsem si, že v Kychové prostě odbočím. Odbočila jsem na cyklotrasu, ale u rozcestníku jsem nezastavila. Nevšimla jsem si ho. Stoupala jsem, vystoupala jsem na horizont cesty a nikde nic. Na všechny světové strany jsem to prozkoumala, ale bez úspěchu. Co teď? Nezbývalo než čekat jestli nepojede auto. Po chvíli jelo. Začala jsem mávat a v duchu si řekla: „Hurá, super, jsem zachráněna!“ Řidiče jsem hezky pozdravila a vyhrkla jsem na něj, jestli by mi neporadil, kde najdu Papradské pleso (ještě teď se směju). Tím názvem byl domorodec tak zaskočen, že na chvíli zapochyboval o svých místních znalostech. No, ale brzy jsme si to ujasnili a poslal mě z kopce dolů a na jiný nahoru. I když vypadalo, že bude pršet, tak jsem to nevzdala a jela. Vrcholu jsem dosáhla a stihla jsem i plánovanou saunu. I teď se při vzpomínce usmívám.
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Nic bych nezměnila. Bylo to skvělé. Zvláště oceňuji popis trasy, bez kterého bych se neobešla.
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Nevím, snad Malý Javorník, ten totiž díky hledání a zdolávání Velkého Javorníku už vím kde je 😀
Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).
Určitě zdolání letošního ročníku VKV. Loni jsem zdolala 7 vrcholů a bylo pro mě nepředstavitelné zdolat všech 20. Letos jsem začala s tím, že se o to pokusím. No a tak nějak to vyšlo. Přeji si se naučit lépe orientovat v terénu podle mapy a mít odvahu i příští rok to zkusit. A asi se už i těším.
