Místo bydliště: Brumov-Bylnice
Věk: 42
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Nejvíce se mi líbila Kaplička Naděnka. Prostě hezká stavba i místo. Nejhorší byl letos určitě Tesák. Ne že by za to ten kopec nějak mohl. My jsme se nahoře zakecali s lidma a až cestou dolů si vzpomněli, že jsme se nevyfotili!
Který vrchol byl nejnáročnější?
Pro mě jednoznačně Holý vrch a Durch. Patrik tyto kopce jel hned ze začátku s mámou, zatímco já byl v práci. Takže jsem tam musel sám až nakonec. Jeden den frmol v práci, pak zase pršelo nebo bylo zima… Zlomil jsem to až čtvrtý den. Přitom na Holém vrchu jsem byl letos už asi 30x. Mnohokrát za sněhu, ale když na člověka vleze ta lenóra…
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Snad na 25 (včetně dětských)
Jakým způsobem jsem zdolával(a) vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Letos to bylo nějak všechno jinak. Koncem března jsme měli s Jarkem Zvonkem hotovou trasu, že zase (aspoň) vyjedeme spolu o půlnoci. Pak se start posunul a já VKV nějak založil. V sobotu večer, 25. dubna, se mě naši u ohně ptali, co že nesedím na kole, že VKV dnes startovalo!?!? V tu dobu už byli někteří v polovině a já právě zapíjel čerstvě opečenou klobásu slivovicí. Když návštěva asi v osm odešla, tak jsem Patrikovi nadhodil, jestli si dá trénink na letošní míle, na které se se mnou přihlásil. Za hodinu měl sbaleno, nachystané kolo a byl v posteli. A já v deset večer začal vymýšlet trasu. Naplácal jsem něco přes 150 km s tím, že uvidím, kdy padne na hubu. Od tří let drží pravidlo, že za den ujede minimálně desetinásobek svého věku v km. Je mu dvanáct, tak 150 je i s rezervou. Z domu jsme vyrazili v neděli šest ráno. Po obědě si dal 15 minut šlofíka na kraji cesty v lese a jinak se vcelku držel bez zásadnější krize celý den. Jen nadával, že ho pořád nacpávám. (kdo nepapá nešlape) V deset večer nás vyzvedla žena ve Valašské Polance. Ujeli jsme 161 km a nastoupali 3,9 km. V autě totálně vypnul, ale ráno ožil a vymýšlel kam dál. Já bohužel musel být do středy v práci, tak štafetu v úterý přebrala žena a vzala kluky na nejbližší dva kopce. Ve čtvrtek bylo konečně krásně. Vyjížděli jsme z Horního Lidče po šesté a po docela pohodových 153 km a 3,6 nastoupaných km končili za tmy na Vsetíně. V pátek byla pauza na regeneraci, abychom to v sobotu mohli dorazit. Vyjížděli jsme z Nového Hrozenkova směrem na Kohútku až po půl osmé. Dopoledne přibývaly spíše výškové metry než ujetá vzdálenost. Tak jak se na tento kout Valašska sluší. Jenže už od rána byla kosááááá. Cestou na Charbulák jsme snad 15 minut jeli v kroupech. Nebylo se kde schovat a nechtěli jsme zůstat klepat kosu někde pod stromem. Kroupy byly pevné, takže člověk ani moc nezmokl. Jen občas Patrik zařval, když to koupil do kloubu na ruce. Rukavice si totiž nechtěl namočit. Přes den jsme ještě několikrát uschli a pak zase zmokli. Patrik má na kole krásné, ultra lehké a skoro po celé délce větrané sedlo. Blatníky samozřejmě žádné. Takže mokrý byl od pupku až za pod batoh. Vyřešil to až pytlík od rohlíků přes sedlo a mnohovrstvá pamperska z utěráků pobraných na první benzince. Pak už bylo dobře, na večer se i to slunko trochu ukázalo. Z večerního výstupu na Radhošť jsem měl obavy, je to přece jen znatelné převýšení. Ale až na pár krátkých zastávek „na něco do huby“ to byl hezky plynulý výstup. Cestou z Radhoště už byla tma, jen ta kosáááá zůstala. Zbývaly nám poslední 3 kopečky and Zubřím, tak to už nešlo jinak. Přece bychom tam kvůli nim nejeli další den znova. Po jedenácté nás zmrzlé, ale spokojené vyzvedával brácha na benzince v Rožnově. Ten den to bylo 141 km a 3,9 km převýšení.
Kolik jsem během zdolávání najel(a) kilometrů?
Ujeli jsme asi 490 km a nastoupali asi 12,8 km. VKV jsem dojel po sedmé, ale toto je suverénně nejdelší vzdálenost. To je tím, že jsem si nerozvážně troufnul na dětskou trasu! ��
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
S mladým to bylo hezky pestré. Někdy jsem jel svým tempem několik hodin a nebylo třeba na něj vůbec čekat. Jindy bylo zase vidět, že už je toho dost. Ale ani jednou to nechtěl zabalit nebo to nechat na příště. Trasy byly dlouhé, ale jeli jsme obden. Na mílích to budeme muset brát trochu rozumněji. To bude den po dni, a to celé móóóc krát.
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Nešahat!
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Kaňůr
