Místo bydliště: Vsetín
Věk: 44 a 57
Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?
Kunovická hůrka byla horký favorit na kopec zvaný nikdy více. Když jsem ji viděla zdola, připadalo mi jako nejapný vtip tlačit tam kolo. Navíc jsme si nevybrali nejlepší cestu a bylo strašné horko. Ale nakonec spokojenost, byl z ní pěkný výhled. Líbily se nám také kopce nad Francovou Lhotou.
Který vrchol byl nejnáročnější?
Pro Pepu byly všechny vrcholy projížďka, protože na mě čekal, a já zas nejezdím nadoraz, takže vrcholy OK. Ze všeho nejhorší byl pro mě dojezd domů na Vsetín z Frýdlantu po hlavní cestě.
Na Lysou horu jsme zvolili klasickou turistickou trasu, v balvanovitém závěru cesty jsem už hodně a i nahlas bručela, že tudy zpátky sjíždět …. přesněji vést kolo …. nebudu ani omylem, že se nechci zabít a že mi stačí, když na mě už teď všichni hledí s vyvalenýma očima a ptají se, jestli tam jsem za trest. Nakonec jsme sjeli delší, ale pohodlnou cestou přes Ivančenu do Frýdlantu a odsud domů po asfaltu … Vedro, únava po dvou dnech, v každém městě jsem se postupně chystala sednout na vlak, ale naštěstí žádný v dohledné době nejel, a taky se mi nelíbila představa vláčení kola z vlaku do vlaku při přesedání. No a když už jsem přejela Pindulu, z Rožnova už to musím dát, třeba ve stoje … Sednout už nešlo.
Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Pepa na 4, já na 10.
Jakým způsobem jsem zdolával(a) vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Naším cílem bylo jet na čisto, tedy bez podpory dopravního prostředku, vše z domu domů v co nejkratším čase. Pepa to chtěl dát celé za víkend, ale já bych mu nestíhala, takže jsme podnikli tři vyjížďky: jednu dvoudenní stylem kam dojedem (rozuměj dojedu), tam lehnem (nocleh v Trojanovicích na dětském hřišti ve fotbalové brance, místo karimatky cyklokalhoty pod bokem), a pak dvě jednodenní. Přičemž 7 vrcholů jsme jeli dvakrát, protože ty z VKV Junior s devítiletou dcerou se nepočítaly, nebylo by to čisté 🙂 Z Jahodného asi vede cesta do Ústí pouze blbá nebo blbější. Jeli jsme oběma.
Kola: Giant Anthem a La Pierre X Control – celopéra
Kolik jsem během zdolávání najel(a) kilometrů?
cca 435 km
Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Před prudším sjezdem od chaty Kmínek, vedro, že tekl asfalt.
Pepa: „Bacha na ten asfalt v zatáčce, ať se nepřilepíš.“
Já (v duchu): „Nejsu blbá ani slepá, abych jezdila po rozteklém asfaltu!“ No, tak zeširoka jsem to místo objížděla, až jsem na šotolině na kraji cesty zatáčku nevybrala, nohy jsem nestihla vycvaknout a ještě teď mám památku na loktu.
Nebo závěr „výjezdu“ ke Hložecké kapli od Vlachovic. Dokud mi Pepa neukázal, že na druhé straně potoka vede cesta, kterou ale nemá v mapě a ke které už se teď stejně nejde dostat, mě to maliňáčí ještě tak moc nedralo a vzrostlé kopřivy neprlily…
Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Je to skvělý projekt, člověk má cíl, nemusí plánovat a podívá se i na místa, kam by ho třeba jet nenapadlo. Díky organizátorům!!!
Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Drastihlavu nad Hoštálkovou. Má krásné jméno (v dětství mě přitahovalo i děsilo svou tajuplností) a je tam zakopaný poklad! FAKT! (Kdysi strašně dávno jsme tam s kamarádem zahrabali pod šutr půllitr slivovice. Jenže jsme zapomněli, pod který…)
