Jaká máš povolání?
Učím na Masarykově gymnáziu Vsetín a trénuji děti tenis v rámci TJ MEZ Vsetín.
Jaké jsou Tvoje záliby a koníčky mimo cyklistiku?
Kromě cyklistiky a spousty dalších sportů mám nejraději cestování a s tím související čtení cestovatelských (prakticky všechny, které vychází 😀 ) a cyklistických časopisů.
Tvé oblíbené jídlo (pití) a co naopak „nesnášíš“?
Mám rád italskou kuchyni, langoše a maso na všechny způsoby. Nejoblíbenějším podnikem je pro mě vsetínská restaurace U Krbu (zbojnické medailonky apod.) Jedinou věc, kterou opravdu nemusím, je meloun, protože mi z něj v dětství špatně a dodnes jsem mu nepřišel na chuť.
Vlastnost, která by Tě nejvíce charakterizovala (flegmatik, cholerik…)
Myslím, že to je pečlivost a zároveň to je částečně i moje nevýhoda, protože dokud nemám udělané vše, co mám v plánu nebo za úkol, tak jsem z toho nervózní, dokud to neudělám.
Co Ti v životě přináší radost a naopak co Tě v současnosti nejvíce s…e?
Radost mi přináší spousta věcí – společný čas s rodinou a kamarády, sportování, cestování a mám velké štěstí, protože mi radost přináší i práce, kterou dělám. Není to asi obvyklé, ale já se do práce moc těším a o to si to více uvědomuji teď, když výuka probíhá se studenty pouze online.
Jaký je Tvůj největší životní zážitek (mimo cyklistiku)?
Věřím, že takový teprve přijde. Ale pokud bych měl přece jen něco vypíchnout, tak to bude asi návštěva Indie a pobyt v jedné z nejchudších oblastí světa a to ve slumu Dharáví. Několik dnů jsem navštěvoval mj. i školu v tomto ghettu a rozhodně to byl nejsilnější zážitek, který jsem asi zažil. Žije zde cca 1 milion obyvatel na ploše velikosti centra Vsetína. Takže podmínky v jakých tito lidé žijí si asi (ne)dovedete představit. Indie je naprosto jiný svět se všemi klady i zápory..
Jaké jsou Tvé největší sny a výzvy v cyklistice i mimo ni?
Sny a výzvy jsou pro mě velmi důležité, protože člověka motivují a „ženou“ dopředu“. Největší sny a výzvy bych si nechal pro sebe. Ale co se týká cyklistických výzev, tak aktuálně největší je asi „Koruna Evropy“ – na kole navštívit všechny země Evropy. Ze 46 zemí mi chybí ještě 12. Doufám, že se mi i přes aktuální komplikace podaří tuto výzvu dokončit.
Co považuješ za svůj největší sportovní (cyklistický) úspěch?
Největší radost mi z tohoto pohledu dělá VKV. Nikdy by mě nenapadlo, že se tato myšlenka může takto rozšířit. To jaká se vytvořila komunita kolem VKV je úžasné a toto mi udělalo největší radost, protože vznikla jedna „velká cyklistická rodina“.
Jaké jsou Tvé TOP 3 místa, která jsi v životě navštívil a které TOP3 místa máš nejraději na Valašsku?
To je velmi těžké a prakticky nemožné odpovědět. Ale pokud bych měl vyjmenovat, tak asi: Indie, horské průsmyky ve francouzských Alpách a východní Evropa (Balkán, Rusko, Ukrajina..). Na Valašsku těch míst jsou vážně desítky – mám rád kapličky na Karlovicku a samozřejmě nejoblíbenější místo je Vsetín J
Kdyby sis mohl vybrat kohokoli, tak s kým bys nejraději vyrazil na společnou vyjížďku?
Na kole většinou nejraději jezdím sám, protože je to pro mě forma relaxace a „vypnutí“. Ale pokud bych si měl vybrat vysněného spolujezdce, tak jsou to ti, se kterým jezdím nejčastěji: Michal, taťka nebo kamarádi, se kterým jsem objel většinu států Evropy (Dan a Radek).
Který vrchol (stoupání) považuješ za nejhezčí a který za nejtěžší (z těch, které jsi zdolal)?
Na obě otázky by byla odpověď Stelvio. Tento legendární kopce je prostě nepřekonatelný. Ale moc rád vzpomínám i na všechny vrcholy (průsmyky), které jsme zdolávali ve Francii – Mt. Ventoux, Galibier, Col de la Madeleine, Alpe d´Huez nebo známé vlásenky Lacets de Montvernier..
Tvá „13. komnata“ – co o Tobě zatím nikdo neví?
Ač jsem milovníkem téměř všech sportů, tak z jednoho mám ještě z dob studií na VŠ „traumata“ a tím je gymnastika. Před hodinami gymnastikami jsem prožíval muka a pamatuji si, že když jsme třeba dělali na VŠ některé obtížné cviky (přemety přes švédskou bednu apod.), tak jsem se někdy schovával na WC nebo mezi nářadí a čekal, až se začne dělat něco méně nebezpečného 😀
Co bys vzkázal véčkařům na závěr?
Všem přeji v této nelehké době hlavně hodně sil a pevné zdraví (nejen fyzické, ale i psychické). Důležité je vážit si maličkostí každého dne, být pokorný a nejvíce energie věnovat svým nejbližším. A budu se těšit, až bude možné VKV „odstartovat“ a bude možnost se společně potkat někde na kopci nebo u piva po pěkné vyjížďce nejkrásnějším regionem na světě, kterým je Valašsko!! Držte se kamarádi!!
